Spartan motivuje - rozhovor

"Zítra je pozdě nebo nemusí už žádné být", říká Ján Ďurín, slovenský závodník, který propadl Spartanu. Nic zvláštního, řekli byste si. Pokračujeme dál - přes 150 dokončených závodů, první z CEU kdo dokončil Ultra Beast, několik ocenění v kategorii AGE... stále málo? Dobrá, pan Ďurín dokazuje, že věk je jen číslo a ve svých 65 se vrhá do další sezóny závodu Spartan race.

1. Ahoj, mohl by ses nám nejdříve trošku představit? Odkud pocházíš, kde bydlíš a co rád děláš kromě SR.
Jmenuji se Ján Ďurín a pocházím ze Žiliny. Po vysoké škole jsem zůstal v Nitře, kde žiji dosud. Mám dva syny, které se mi podařilo přemluvit ke Spartanu. Ale každý má své záliby a tak šli pouze jeden závod. Měl jsem různé zájmy, ale zůstal mi pouze SR - na jiné koníčky v podstatě nemám čas. Jsem totiž ještě zaměstnán na plný úvazek.

2. Nyní se rád a velmi úspěšně účastníš různých překážkových závodů. Ale co bylo předtím? Patřil vždy sport k tvému životu?
V dětství jsem žádný sport cíleně nedělal, pouze jsem rád chodil na plovárnu. Poprvé jsem běžel takový malý běh kolem školy v rámci vyučování na střední škole. Pamatuji si to dodnes, protože jsem byl z toho hotový, v ústech jsem cítil krev a bylo mi špatně. Pak dlouho nic. Na vysoké škole mě přemluvil jeden spolužák na orientační běh. To mě vzalo pořádně a několik desetiletí jsem běhával závody. Také je organizoval od školních soutěží až po mistrovství světa v MTBO. Na závody jsem chodil velmi často, ale nějakých zářivých výsledků jsem nedosáhl. Nejsem na tom běžecky moc extra. Pak přišlo období MTBO. Je to jako orientační běh ale na horských kolech. Na Slovensku jsem ho založil spolu s dalším závodníkem OB. Zde jsem se již umisťoval na stupních vítězů.

3. Kdy a jak jsi poprvé objevil kouzlo OCR?
V roce 2013 jsem viděl u svých sousedů v zaměstnání Spartan race. Měli dveře vedle mé kanceláře. Věnovali se a dodnes věnují profesionální časomíře sportovních akcí. Tehdy měřili myslím dva závody Spartan. Dali jsme řeč a tak mě to zaujalo, že jsem začal hledat další informace na internetu. Při videích jsem byl unesen. Konečně jsem natrefil na něco podobného, co se mi před lety strašně líbilo. Tehdy jsem viděl v TV nějaký šot z tehdy pro mě bláznivé akce v Anglii. Závodníci tam překonávali pro mě zcela absurdní překážky, plazili se v bahně a dováděli jako malé děti, když objeví kaluž plnou špinavé vody.

4. Zúčastnil jsi se spousty závodů, jak u nás tak v zahraničí. Je nějaký závod, který se ti vryl do paměti?
Čtyři roky jsem běhal pouze Spartan race. Jak to tak bývá, na první se nezapomíná. Bylo to v roce 2014 Sprint Eplény v Maďarsku. Měl jsem před závodem velký respekt a připravoval jsem se asi 4 měsíce. Není v mé povaze přijít nepřipravený. Tak jsem tomu propadl, že jsem se v tom samém roce zúčastnil všech závodů uspořádaných v CEU. Chtěl jsem také získat nejvíce Trifekt, takže jsem za nimi musel vyjet i mimo Evropu a podařilo se. Kolem všech medailí, co jsem dostal, chodím neustále, neboť je mám pověšené na stěnách u nás v provozu v zaměstnání. Když si vzpomínám na všechny ty závody - do této chvíle mám odběhnuto 151 "Sparťanů", tak se mi ale vždy v mysli vynoří Ultra Beast Ottawa v Kanadě. I proto, že medaile je taková na první pohled obyčejná. Přitom je fascinující, mě blízká a světélkuje ve tmě. Přispívá k tomu i příběh spjatý s tímto výjezdem. Na přelomu let 2014/2015 avizovalo vedení SR, že bude Ultra Beast, myslím tím v CEU a v Evropě poprvé. Já jsem se na to začal tvrdě připravovat. Pak stále nic, žádné informace. Postupně vyšel kalendář a Ultra nikde. Nepodařilo se jim vyřídit požadované náležitosti. Já jsem ale nechtěl hodit za hlavu tolik dřiny a hledal jsem, kde to zužitkovat. Vzhledem k termínům domácích akcí byl jediný možný závod právě v Ottawě. A tak jsem neváhal. Na místo jsem ráno přišel první. Bylo to hluboko v lesích. Dal jsem si časovou rezervu, neboť cesta ve tmě nebyla jednoduchá. Něco se tehdy organizátorům nepovedlo a tak prezenci začali asi ½ hodinu před startem. Ovšem to většina nestíhala a tak se startovalo takovým zvláštním způsobem. Závodníci proběhli bez organizátorů pod startovním obloukem, kde každého zaznamenala časomíra a tím jsme byli vypuštěni na trať. Bylo to těžké 50,3 km a 2585 nastoupaných metrů. Když jsem odcházel z cíle, jako bych se učil znovu chodit. Ale umístění mě velmi potěšilo a ještě jsem byl první v rámci CEU kdo dokončil Ultra Beast.

5. Podle čeho si vybíráš závody, kterých se zúčastníš?
Závody si vybírám podle toho, jaký mám stanovený cíl v dané sezóně. Většinou mám tři i více. V počátečních sezónách to byly všechny akce v okolí, protože jsem chtěl mít největší Multitrifectu a to jsem měl v letech 2014 v rámci CEU, 2015 a 2016 v celé Evropě. V roce 2016 jsem si dal také za cíl 1. místo ve světovém žebříčku Open. Do roku 2018 ještě bylo bodování postaveno tak, že žebříčky vyjadřovaly hlavně výkonnost závodníků v kategoriích Elite, Open, Competitive což bylo předzvěstí Age group. V roce 2019 se již žebříčky sestavují jinak a je to hlavně o tom, kdo se zúčastní nejvíc závodů. Ale abych se vrátil do roku 2016. Cíl jsem si tehdy nesplnil. Byl jsem nakonec druhý. A dva jsme tehdy shodně odběhli 50 závodů v sezóně. Ještě jsem si vybíral závody podle toho, kolik lidí se zúčastní, respektive kolik bylo vypsaných startovních vln. Šlo mi o to, abych stihl odběhnout v rámci jednoho dne ve stejném závodě co nejvíce startů. Tento mentální úlet jsem absolvoval také v roce 2016. Ve Vyšegrádě, v Praze a v Košicích jsem na každém místě zaběhl 3x tutéž trať. Ve Vyšegrádě všechny tři bez trestných angličáků. Jelikož fyzické schopnosti mého těla mi neumožňovaly bojovat o umístění na bedně, tak jsem si v roce 2017 vymyslel jiné "nej". Běhal jsem ve všech třech výkonnostních kategoriích v Elite, Competitive a v Open. Na konci sezóny v Evropě jsem byl v Elite 296. ze 6000 hodnocených, Competitive 23. z 9000 no a v Open to byl Hatrik 1. místa let 2015, 2016, 2017.
V poslední době mě již open přijde hodně nečestná a tak jsem si rozdělil čas i pro jiné závody OCR. V SR mám cíle umístit se na stupních vítězů Spartan v kategoriích Age 60+.

6. Běháš v kategorii Age group man 60 + a sbíráš cenné trofeje. Kolikrát jsi již stanul na stupních vítězů? Které vítězství považuješ za nejcenější?
Když počítám i vítězství v Regionální sérii CEU, tak jsem tam stál 12x. Nejvíce si cením prvního místa na Mistrovství světa Spartan Trifecta 2019 ve Spartě, kde jsem vyhrál i všechny tři závody.

7. Máš nějakého skalního fanouška? Někoho, kdo tě motivuje a popohání tě dál? Nebo co je tvoje největší motivace?
Fandí mi manželka a syn a ještě jeden kamarád, se kterým jsem chodil na závody MTBO a on už nemůže sportovat.
Mou největší a vlastně jedinou motivací je, když si stanovím cíl, co chci dosáhnout v nejbližší době nebo v sezóně. Když se mi nechce jít trénovat, představím si co mám momentálně v plánu a tak překonám lenost a jdu do toho. Nejhorší moment je začít. Potom už mě trénování baví a hlavně když se mi daří. Například když si zlepším čas na tréninkové trase nebo cítím pokrok, sílu při silových cvičeních.

8. Jak se připravuješ na startovní sezonu?
V prvních třech letech mé sparťanské éry jsem běhával 2-3 x týdně převážně v terénu a hlavně v kopcích. Dokonce jsem si dal změřit laktát, určit křivku a úroveň aerobního prahu. Zaplatil jsem si atletického trenéra, který mi jeden rok podle těchto hodnot vypracovával tréninkové plány. Podle nich jsem trénoval a běžecká výkonnost šla nahoru. Pak jsem musel podstatně zredukovat běh pro bolesti v chodidlech. Mám dlouhá léta propadlou příčnou klenbu a musím nosit i na závodech ortopedické vložky, abych vůbec mohl chodit či běhat. Momentálně běhám 1x, výjimečně 2x za týden pouze v kopcích kolem 2,5 hodiny, abych vždy vyčerpal glykogenové zásoby. Kolem řeky si vyběhnu po závodech jako rozběhání 3 km. Už nemám vidinu zlepšení běžecké formy neboť jen brzdění poklesu výkonnosti v mých 65. letech mě stojí velké úsilí.
V tréninku na obecnou sílu a na vytrvalost úchopu se mi daří víc. Velmi pomalu ale přece buduji tyto vlastnosti. Nejhorší, co se může stát, je zranění a přestávka delší než 10 dní. Po zranění např. nataženém svalu nebo namoženém lokti se léčím několik měsíců. Před rokem jsem neměl problém houpat se střídavě na jedné ruce na gym. kruzích delší dobu. Nyní to buduji od začátku. Trénuji v podstatě každý den. Zkouším různé metody a velmi opatrně. Na trénink překonávání překážek mám vybudované dost široké zázemí. Postupně jsem si v zaměstnání udělal a instaloval přes deset tréninkových překážek a sestav.

9. A co plány do budoucna? Máš nějaký vysněný závod, kterého by ses rád zúčastnil?
Před pár týdny jsem snil o Mistrovství světa Spartan Ultra. Stále jsem si nechtěl připustit, že na to nemám. Teprve když se nyní ochladilo pod bod mrazu, jsem se rozhodl. Pokud to bude za nízkých teplot, nepůjdu. Mám totiž problém s prokrvením dlaní a chodidel.
Budu chodit v rámci SR na ME a když to nebude daleko i na MS. Také mě lákají dlouhodobé soutěže jako Regionální série CEU a horská série CEU. No a pokračuji v objevování OCR sérii hlavně v Československu. Je však toho velmi mnoho, nabídka je obrovská a já už chodím jen na 20-25 závodů za rok.

10. Jsi důkazem toho, že věk je jenom číslo. Fyzickou kondici máš lepší než mnozí mladí lidé. Co by jsi vzkázal těm, kteří váhají a rozhodují se zda se spartanem vůbec začít.
Ano, to je jeden z důvodů, proč rád chodím na závody, když vidím, jak skončili za mnou ve výsledcích v absolutním pořadí ty tisíce účastníků.
Těm co váhají jít nebo raději ne? V první řadě to musí dotyčnou osobu alespoň trochu zaujmout. Z vyprávění přátel či při sledování videa ze závodů. Pak si musí říci: žiji pouze jednou, musím to zkusit hned neboť zítra bude pozdě, nebo žádné zítra nebude. A pak jít na Sprint, který nějak dopadne. Pak se už rozhodne zda pokračovat. Většina usoudí, že bez další dávky této drogy nemůže žít.

Děkujeme za rozhovor

Pýtal sa: Martin Dvořák